Ve středu 4. 5. 2022 se 39 dějepisně nadšených deváťáků vypravilo do našeho hlavního města, aby putovali po místech spojených s událostmi 20. století. I přes brzký ranní budíček přišli na nádraží všichni dobře naladěni a cesta do Prahy nám i díky tomu rychle uběhla.
Po příjezdu do Prahy nás už vítalo sluníčko a slibovalo pěkný den. Prokličkovali jsme pár ulic a směřovali na Vítkov, kde naše exkurze začínala. Během prohlídky Národního památníku na Vítkově jsme si připomněli významné mezníky spojené s „osmičkovými roky“. Kromě jiného jsme si mohli přečíst poslední dopis Milady Horákové, prohlédnout osobní předměty Jana Palacha i jeho posmrtné masky, obdivovat kytaru Karla Kryla, vidět originál Charty 77, nebo zavzpomínat na Lidice u popisného čísla jednoho z domů. Velmi zajímavé pro nás bylo i kolumbárium a podzemí, které kdysi sloužilo jako zázemí pro péči o mumifikované tělo Klementa Gottwalda. Z podzemí jsme vystoupali až na vyhlídku, odkud jsme měli Prahu jako na dlani. Jakmile jsme se pokochali výhledem, vydali jsme se k Národnímu památníku hrdinů heydrichiády.
Cestou k chrámu sv. Cyrila a Metoděje jsme procházeli kolem Petschkova paláce, který během 2. SV zabralo gestapo. Docházelo zde k výslechům a mučení českých vlastenců a odbojářů. Před Národním muzeem jsme u nenápadného pomníku ve tvaru prohnutého kříže zavzpomínali na Jana Palacha a Jana Zajíce. Poté už jsme spěchali do Resslovy ulice, kde jsme měli objednanou prohlídku pravoslavného chrámu a jeho krypty. Ta sloužila Janu Kubišovi, Josefu Gabčíkovi a dalším odvážným vojákům po atentátu na Heydricha jako úkryt.
Po zasloužené obědové pauze strávené v parčíku na Karlově náměstí jsme se přesunuli na úpatí Petřína k pomníku obětem komunismu. Odtud jsme pokračovali kolem Lennonovy zdi až na Hradčany, kde nám pan učitel Vít ukázal symbol nelidskosti komunismu - tzv. Domeček, budovu, která sloužila jako nejkrutější mučírna tohoto režimu. Pro zlepšení nálady nás posléze zavedl do malebné uličky Nový svět. 🙂 Nohy nám už tou dobu dávaly znát, že toho mají dost. Staré zámecké schody nás nasměrovaly k pomníku Milady Horákové. Skřivánek sedící na mikrofonu řečnického pultu nám připomněl, jak velký význam má svoboda. Přes Klárov jsme se dostali k Rudolfinu a filozofické fakultě, kde se kdysi pohyboval i Jan Palach. Dnes nám ho v těchto místech připomíná pomník. Na tomto místě jsme naše putování po Praze v zrcadle 20. století zakončili.
Do odjezdu vlaku nám nějaká ta minuta zbývala, proto jsme si na Staroměstském náměstí dali rozchod, který jsme všichni využili k tolik očekávanému občerstvení. 🍟 Se zaplněnými žaludky jsme se znovu sešli u sochy sv. Václava a šli obsadit svá místa ve vlaku. Přestože dnešní putování bylo z hlediska chození náročné, všichni účastníci vypadali spokojeně. 😊Dobrá nálada nás neopustila ani se západem sluníčka, které nás celý den vzorně doprovázelo. 🌇
Děkujeme panu učiteli Vítovi, že pro nás toto putování Prahou zorganizoval, že nám jej zpestřil mnoha zajímavostmi a historickými souvislostmi, které jsme neznali, že nám ukázal naše hlavní město z jiného pohledu, než jak jej tradičně známe. Jsme rádi, že jsme Prahu po stopách 20. století, naši poslední dějepisnou exkurzi, mohli zažít právě s ním. Vážíme si toho a moc děkujeme! ❤
