V pondělí 30. září se žáci naší školy zúčastnili okrskového kola v přespolním běhu, které se konalo v Zábřehu. V konkurenci zábřežských škol se podařilo do okresního kola postoupit všem čtyřem našim družstvům. Starší žáci obsadili první místo, starší žákyně druhé místo, mladší žáci a mladší žákyně rovněž druhá místa.

Okresní kolo se konalo ve čtvrtek 3. října v Šumperku. Zde se nejlépe dařilo opět starším chlapcům, kdy družstvo ve složení Milan Keprt, Filip Valouch, Michal Achilis, Jan Pátek, Jiří Kroul  a Tomáš Mikula obsadilo konečné třetí místo.

Starší dívky ve složení Vendula Matějčková, Nela Přibylová, Zdeňka Pazderníková, Eliška Pobucká, Petra Bednářová a Veronika Cábelová vybojovaly konečné čtvrté místo, pouhý 1 bod od třetího místa.

Družstvo mladších chlapců ve složení Jan Hampl, Přemysl Dušánek, Jan Jarmar, Ondřej Nejezchleb, Adam Druga a Ondřej Sekanina obsadilo rovněž čtvrté místo a družstvo mladších žákyň ve složení Markéta Žáková, Aneta Šimková, Karolína Bartášková, Valerie Keprtová, Nikola Skalická a Sofie Rochová vybojovalo konečné sedmé místo.

Všem závodníkům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.

Ve čtvrtek 17. 10. 2019 si třída 3.A  vyjela autobusem do Růžového údolí, kde nás už čekali z lesní správy pan Michal a pan Viktor s poutavým programem.

Během procházky lesem jsme plnili různé poznávací úkoly, ale také soutěžili a hráli bojové hry.

Přidalo se i nádherné počasí, takže jsme si užili krásných barev podzimu, sluníčka a vůně lesa.

Nakonec se z nás na chvíli staly i lesní víly a skřítkové... 

Všem se nám to moc líbilo.

V úterý 24. 9. 2019 se žáci naší školy zúčastnili atletického čtyřboje v Šumperku.

Družstvo mladších žáků ve složení Vilém Pospíšil, Vojtěch Kupl, Václav Daříček, Václav Himl a Marek Rýznar vybojovalo součtem 2506 bodů konečné 14. místo.

Družstvo mladších žákyň ve složení Markéta Žáková, Aneta Šimková, Nikola Skalická, Karolína Zemánková a Žaneta Drugová skončilo se součtem 4781 bodů na výborném 5. místě. Nejlepší z našich byla součtem 1484 bodů Markéta Žáková, která výkonem 421 cm v dálce skončila druhá mezi všemi mladšími žákyněmi a svým celkovým součtem byla deváté ze všech mladších dívek. Ve výšce se dařilo Nikole Skalické a Káje Zemánkové, které výkonem 130 cm byly na třetím, respektive pátém místě ze všech mladších žákyň.

Družstvo starších žáků ve složení Martin Vitásek, Marek Lajmar, Michal Achilis, Nikolas Janků a Filip Rýzner vybojovalo součtem 5603 bodů konečné 6. místo. Nejlepší z našich závodníků byl Martin Vitásek, který vyhrál skok vysoký výkonem 165 cm a svým celkovým součtem 1768 bodů skončil na sedmém místě mezi všemi staršími žáky.

Nejvíce se dařilo družstvu starších žákyň ve složení Vendula Matějčková, Zdeňka Pazderníková, Anežka Vítová, Amálie Svádová a Eliška Pobucká, které konečným součtem 5833 bodů obsadilo krásné čtvrté místo za třemi šumperskými školami. Nejlepší z našich byla Vendule Matějčková, která součtem 1664 bodů byla desátá mezi všemi staršími žákyněmi. Eliška Pobucká obsadila čtvrté místo v hodu kriketovým míčkem výkonem 41,43 m a Amálie Svádová rovněž čtvrté místo ve skoku dalekém výkonem 402 cm.

Všem našim závodníkům gratulujeme a děkuje za reprezentaci školy.

V týdnu od 30. 9. do 5. 10. proběhl na naší škole už podruhé projekt Edison. Tentokrát k nám zavítali studenti z Rumunska, Turecka a Indie. Po slavnostním představení v nazdobené tělocvičně (díky p. uč. A. Navrátilové) se Monica, Sevval a Himanshu s našimi žáky pomocí prezentací podělili o informace o svých zemích a seznámili nás se životem u nich doma i s krásami jejich vlastí. Zde je na místě poděkovat i našim šikovným deváťákům (a jednomu šesťákovi), kteří v nižších ročnících působili jako překladatelé našich zahraničních návštěvníků. Good job, guys!

Někteří žáci měli možnost si s našimi hosty vyjít v pondělí na procházku po Zábřehu, kterou vedl p. uč. Odehnal a kterou jsme korunovali návštěvou místní kavárny. Ve středu odpoledne jsme s p. uč. Rozsívalovou a Čvančarovou vyrazili na výlet do výrobny ručního papíru ve Velkých Losinách a seznámili naše stážisty i s postupy výroby piva v malém rodinném pivovárku Zlosi/yn. Ve čtvrtek si zase zájemci z řad našich žáků mohli na kuchařském workshopu procvičit své kulinářské schopnosti při přípravě národních jídel našich hostů. S Monicou usmažili masové karbanátky, se Sevval vyhnětli sladké kuličky ze semolinové mouky a s Himanshu vytvořili z bramborového těsta bramborovou pikantní kouli, která se s ještě pikantnější omáčkou jedla v housce. Vedli si skvěle ve svých týmech a bezvadně komunikovali, a o tom, jak se jim pokrmy povedly, svědčily i prázdné talířky už 5 minut po konci vaření J A pozor! Všechny recepty byly psané anglicky!

Samozřejmě, nic z toho bychom neprožili, kdyby se nám nepodařilo najít rodiny, které budou ochotné otevřít své domovy cizincům. A tady bych chtěla poděkovat rodinám našich žáků – Sekaninovým a Žákovým, a také p. uč. Rozsívalové, kteří byli ochotni u sebe stážisty ubytovat a starat se o ně. I díky nim budou určitě Monica, Sevval a Himanshu rádi vzpomínat na Zábřeh a na naši školu.

Děkuji také vedení školy, které tento projekt podpořilo, i všem učitelům, kteří přispěli k tomu, že se projekt vydařil a že se u nás stážisté cítili dobře.

Třeba se ještě někdy v budoucnu setkáme s dalšími studenty z dalších koutů světa, protože je dobré vědět, že ne vše, co je cizí, jiné a pro nás někdy nesrozumitelné, je špatné. A díky projektu Edison a milým mladým lidem, kteří se s námi o svou „jinakost“ chtějí podělit, se nám alespoň trochu daří tyto předsudky nabourávat. A to, že k tomu používají angličtinu jako komunikační prostředek, je taky bezva a rozhodně přínosné.

Have a nice day and speak English!

Jolanta Kamiňska

Ve středu 16. 10. se konal na Božence florbalový turnaj chlapců, který zároveň sloužil k výběru nejlepších žáků do reprezentace školy. Oproti loňskému školnímu roku byla účast slabší, ale úrovní rozhodně nezaostávala.

Pořadí v jednotlivých kategoriích – mladší:

1. 7.C
2. 5.A
3. 5.C
4. 6.D

Starší:

1. 9.A
2. 9.B
3. 8.C
4. 8.B

Goučko bylo super! Hráli jsme různé hry, které vyžadovaly spolupráci a myslím, že jsme se jako třída stmelili. Podle mě k tomu nejlépe přispěla hra, za jak dlouho se všichni členové dotknou stropu. Samozřejmě, že jsme nebyli jenom před chatou, ale vyšli jsme si i na výšlap na Bukovou horu. Zdá se to jako velký kopec a to také velký kopec je, ale všichni jsme to zvládli s úsměvem na tváři. A také čerstvý vzduch nikomu neublížil. Zkrátka, Goučko bylo super a kdyby se řeklo, že se pojede znovu, tak bych neváhala ani minutu. Ne, že bychom to potřebovali, ale bylo tam krásně a hlavně jsme se spřátelili. A proto těm, co Goučko ještě čeká, doporučuji, ať jedou. Bylo to vážně skvělé. A tímto bych chtěla poděkovat všem, co se snažili, abychom si to užili. A to si myslím, že se povedlo.

Kristýna Šebestová VI. D.

Ve středu 25. září proběhlo na zábřežském stadionu slavnostní zahájení provozu atletického areálu. A nová dráha i se sportovními sektory hned vzápětí začala sloužit svému účelu, to když se na ní v rámci atletických závodů utkali žáci zábřežských škol. Slavnostního otevření se ujal předseda Sportovních klubů Miloslav Tempír, starosta František John a náměstek hejtmana Olomouckého kraje Jan Zahradníček.

Ve svých projevech především popřáli nastupující sportovní generaci, aby dráhu ráda využívala a dosahovala zde dobrých sportovních úspěchů. Došlo i na poděkování předsedy Atletiky Zábřeh Josefa Ziky Jaroslavu Jaškovi a Miloslavu Tempírovi za dlouhodobé zásluhy o rozvoj atletiky a výstavbu nové atletické dráhy i sektorů na stadionu, který jim za potlesku četných diváků a sportovců poté předal čestné klubové členství. Slavnostní atmosféru doplnili i významní hosté z řad zasloužilých sportovců, trenérů a atletických činovníků Květoslav Vykydal, František Fojt, Pavel Tunka nebo Gita Skoumalová se synem Radkem. Poté už došlo na stříhání pásky, kterého se ujali mladí závodníci.

První závody zábřežských základních i středních škol proběhly v režii Atletiky Zábřeh, moderoval je známý sportovní komentátor Štěpán Škorpil. Absolutním vítězem a držitelem putovního poháru starosty města se stala naše Boženka před ZŠ Školská a ZŠ a DDM Krasohled.

O pohár starosty

Kompletní výsledky

Zdroj: www.zabreh.cz

Ve středu 25. 9. jsme se s panem učitelem Odehnalem a paní učitelkou Hajtmarovou vydali na dvoudenní exkurzi do NP Podyjí. S desetiminutovým zpožděním jsme vyrazili vlakem do Olomouce směr Znojmo.   Po obědové pauze nás ve Znojmě čekala návštěva radniční věže, ze které jsme měli krásný výhled na celé město. Následovala prohlídka znojemského podzemí. Potom jsme vyrazili k rotundě sv. Kateřiny a kostelu sv. Mikuláše. Při cestě na Kraví horu nás přistihl déšť, ale to nás neodradilo a horu jsme zdolali. Z Kraví hory jsme zamířili směrem ke škole, kde jsme měli ubytování v místní tělocvičně. Večer jsme hráli fotbal a skákali ve spacácích až do jedenácti, kdy byla večerka. Ráno jsme vstávali o půl sedmé. Paní kuchařky nám v jídelně připravili čaj. Sbalili jsme si věci a paní hospdářka nás provedla po škole. V učebně fyziky jsme shlédli pokus se suchým ledem a v hudebně si vyslechli hru na cimbál. Rozloučili jsme se a šli na autobus, kterým jsme odjeli do Čížova. V návštěvnickém centru národního parku jsme měli výklad o přírodě Podyjí. Podívali jsme se na pozůstatek železné opony a pokračovali k vyhlídce na rakouské město Hardegg. Odtud jsme pokračovali údolím Dyje až do Vranova, kde nás čekal nejhorší zážitek celé exkurze - zavřená pizzerie. Počkali jsme však na nejbližší autobus, odjeli do Znojma a tam se najedli. Vlakem jsme odjeli do Břeclavi, tam jsme přestoupili na vlak do Olomouce a konečně domů do Zábřeha. Výlet se nám moc líbil, i přes to, že byl náročný a těšíme se na další akci. 😀

V pátek 20. září vyrazili zájemci z řad našich osmáků na další z řady dějepisných exkurzí, tentokrát byly naším cílem památky nedalekého Olomouce. V hodinách se teď věnujeme baroku, tak proč ho neobhlídnout v druhé největší památkové rezervaci v ČR, nemluvě o skvostu, který je zapsán na seznamu UNESCO – Sloupu Nejsvětější Trojice. Hlavní cíl – baroko – byl dán, ale nezapomněli jsme i na další krásy města. Tím ale nemyslím Šantovku… J

Takže popořadě – ráno vláčkem osobáčkem do Olomouce a z nádru pěšky do centra. Po cestě jsme samozřejmě nevynechali katedrálu sv Václava, ale my přeci přijeli za barokem, takže jsme ho začali poznávat přes paláce (Arcibiskupský), a kostely (P. Marie Sněžné) či kaple (sv. Jana Sarkendera). Horní náměstí je teď spíše staveništěm, neboť probíhá oprava radnice. Po krátké přestávce jsme postupně navštívili celý soubor barokních kašen města, přidali jsme si k tomu i barokní sloupy či pro zajímavost i moderní Arionovu kašnu. Snad jsem vás přesvědčil, že baroko je fakt moc pěkné a památky té doby mohou i dnes vytvářet příjemnou kulisu města. A která kašna se líbila nejvíce vám? Já nedám dopustit na Merkurovu (ale nemůžu se smířit s obchoďákem vedle) a Tritóny, ale každý má vlastní názor, já jen doufám, že u vás nevyhrál Mc Donalds… J

Samozřejmě jsem nemohl vynechat historii olomoucké pevnosti, s kterou jsem vás seznámil u Terezské brány. A aby byly splněny všechny cíle zájezdu, na zpáteční cestě jsme navštívili i chrám konzumu – Šantovku. No hnus...:-) Pak už jenom stihnou vlak a hajdy do Zábřehu. Vše dobře dopadlo a my v pořádku dorazili domů.

Děkuji všem zúčastněným za účast na dalším z našich putování za historií, které na naší „Božence“ pořádáme. Snad jsem vás opět přesvědčil, že takové poznávání historie a památek naší krásné vlasti má mnohem větší smysl než sáhodlouhé povídání ve školních lavicích…

Takže se těším na další putování… Snad…

Jaroslav Vít, váš preceptor historie 

Ve čtvrtek 19. 9. 2019 se rozjeli sedmáci naší školy poznávat období Velké Moravy. Po přesunu z nádraží ve Starém Městě u Uherského Hradiště a přestávce na sváču jsme tak mohli zahájit prohlídku prvního cíle naší výpravy – Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. Nejprve nás čekal krátký film o životě na velkomoravském hradišti, poté prohlídka samotné expozice. Uprostřed jsme viděli základy kostela i s nalezenými hroby, podél stěn pak zbraně, šperky a jiné předměty z doby VM. Vás nejvíce asi zaujaly vampírské hroby, jo ty horory…. Celou prohlídkou nás provázel příběh Mojslava znázorněný na dioramatech při stěnách budovy.  Následoval přesun do archeoskanzenu v Modré, ke kterému jsme využili služeb místní dopravy. Zde nás čekala replika velkomoravského hradiště, ve které se natáčel i historický seriál o Konstantinovi a Metodějovi. Mohli jsme si projít stavení nejchudších obyvatel, ale také nahlédnout do řemeslnických dílen, školy či knížecího paláce. Bonusem letošního putování byly ukázky ze života lidí té doby, takže jste si třeba namleli mouku a okusili placky či viděli práci hrnčíře. Největší úspěch ale sklidila střelba z luku, že?

Počasí nám letos přálo náramně, akce dopadla dobře a vy víte zase něco navíc o slavném období našich dějin. Díky za účast (i paní asistentce Baierové, která nás doprovázela) a s některými zase třeba někdy…

Jaroslav Vít, váš preceptor historie a vedoucí akce

Dne 10.9. proběhla na naší škole v 9. třídách preventivní vzdělávací akce Nebezpečné komunikační jevy související s používáním ICT (oblast sociálně-patologických jevů). Preventivní program si pro nás připravila Pedagogická fakulta, Univerzity Palackého v Olomouci, Centrum PRVoK / E - Bezpečí.

O den později, za to však v krásném počasí byl na Božence zahájen školní rok 2019/2020. V 8 hodin ráno se před školou tísnilo 620 žáků školy, na které se těšili všichni zaměstnanci školy. Bylo milé, že nás přišel pozdravit i pan starosta František John a proto se 57 prvňáčků mohlo cítit opravdu natěšeně. Byli vybaveni krásnými aktovkami a jejich krok byl zatím opatrný. Ostatní žáci působili přesvědčivě a tak nám to začalo.

Ještě jednou se moc omlouváme za to jednodenní zdržení a prosíme žáky 6. - 9. tříd, aby byli loajální a pomohli nám s přípravou všech prostor pro zdárný průběh školního roku.

Jednoho dne k nám do školy přišel bývalý žák Jirka Horák s nápadem, že by chtěl jet autem do Maroka a moc by se mu líbilo, kdyby toto jeho auto pokreslili žáci naší školy. Autíčko si vzaly na starost třídy 1.B a 2.A a moc si to užily. No řekněte, kdo by se nechtěl umělecky vydovádět na autě? Je to sen snad každého z nás. J Žáci na autě pracovali celé dva dny a dali si opravdu záležet. Jirka s Barčou byli s výsledkem moc spokojeni a už vyrazili na jejich dobrodružnou cestu. Kdo by chtěl sledovat, jak si náš maluch vede, může si je najít na facebookové stránce Maluch tour. 

Projekt  České spořitelny Abeceda peněz, do kterého se naše třída 5.B zapojila před loňskými Vánocemi, vyvrcholil 18. 6. výletem „za odměnu“. Přestože jsme z peněz vydělaných na vánočním jarmarku přispěli 5000,- Kč  na hipoterapii postižené Julince a zaplatili si dopravu na školu v přírodě, zbylo ještě dost na výlet do Prahy.

Doporučení na kancelář manželky pana prezidenta nám otevřelo cestu do prostor Pražského hradu, které nejsou veřejnosti běžně přístupné. Paní průvodkyně nás provedla několika sály, v nichž se většinou odehrávají významné státnické události. Ohromila nás velikost Španělského sálu a krása výzdoby všech reprezentativních prostor.

Naše prohlídka pokračovala do katedrály svatého Víta. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o její výstavbě a zaobdivovali umění stavitelů, kteří tento národní skvost po staletí tvořili. Mohli jsme dokonce vstoupit do prostor Svatováclavské kaple, jejíž stěny obložené drahými kameny způsobují člověku husí kůži. Stáli jsme těsně před komnatou s korunovačními klenoty a spatřili oněch 7 zámků na 7 různých klíčů. Na závěr prohlídky chrámu nás paní Hana zavedla i do královské hrobky s ostatky Karla IV., Rudolfa II. a Jiřího z Poděbrad.

Následovala prohlídka Zlaté uličky, a potom již cesta ke Karlovu mostu a na Staroměstské náměstí k orloji.

Stihli jsme i občerstvení v „Mekáči“ a někteří si doplnili energii objednávkou přímo ve vlaku. Unavení, ale bohatší o spoustu dojmů, jsme se kolem 7. hodiny vrátili na zábřežské nádraží.

Jen pro zajímavost, na každého zbyla ze společného fondu ještě padesátikoruna. Jak s tímto prvním výdělkem děti naloží, bude již jen na nich.

Mgr. Lenka Kozlanská

V úterý 18. června se třída 4. A vypravila na výlet do Prahy. Naším cílem bylo Muzeum smyslů. Cesta vlakem proběhla bez větších komplikací a za chvilku už jsme zkoušeli, že ne všechno, co vidíme, slyšíme či zažíváme je skutečné. Nejprve jsme museli projít zrcadlovým bludištěm, hned poté jsme se ocitli v místnosti vzhůru nohama, v barevné místnosti, disko místnosti či v místnosti našikmo. Nejvíce nás však zaujalo fakírovo lože a točící se tunel. Po skoro dvouhodinovém zážitku jsme se zašli občerstvit do oblíbeného Macdonaldu a při té příležitosti jsme se podívali na Pomník svatého Václava a do budovy nově opraveného Národního muzea. Po delším čekání v parku u nádraží už nás čekala jenom cesta domů. Výlet se nám velice líbil a získali jsme i spoustu nevšedních zážitků.

V týdnu 10. – 14. června si i třída 4. A udělala Projektový týden. Pod názvem Bylo, nebylo jsme se všichni ocitli každý den v jiné době a vzhledem k ní jsme plnili zadané úkoly. Bylo třeba zapojit fantazii, nějaké ty znalosti i fyzickou aktivitu. Celý týden bojovala družstva Kosťáci, Mamuti, Melouni bez pecek a Bezzubky. V pondělí jsme se přenesli do pravěku. Zde jsme si zkusili rozdělat oheň křesáním, lovili jsme mamuty, koupali se a na závěr nás čekalo opékání hadů. V úterý byl starověk. Cestou ze školy jsme si všichni vyzkoušeli, jak je těžké pašovat čínský porcelán (kolíčky) a na Račici nás čekala římská čísla a různí důležití bohové. Při zpáteční cestě byla soutěž o nejvyšší pyramidu. Středa se nesla ve znamení středověku. Ještě ve škole nás čekala znalostní a hledací hra na hrady a zámky ČR, pak už jsme se vydali do cukrárny vstříc středověké hostině a nakonec jsme na Oborníku dobyli hrad. Nejnáročnějším dnem byl čtvrtek, hned ráno nás čekala cesta za moderními objevy. První zastávkou byla vodní elektrárna v Lupěném, kde nás pan správce seznámil se zajímavými informacemi a dokonce nás nechal si zkusit otevřít stavidlo. Poté následovala tichá pošta (která nakonec nebyla až tak tichá) a dozvěděli jsme se spoustu významných jmen objevitelů a jejich vynálezů. Cílem naší cesty bylo železniční muzeum Lupěné, kde jsme velice pečlivě prozkoumali mašinku i vagon. Poslední den se zabýval budoucností, bavili jsme se o Mimořádných událostech, balili si evakuační zavazadlo a čekala nás šipkovaná po městě. Celý týden se nám vydařil, užili jsme si spoustu zábavy a se dozvěděli jsme se spoustu nových informací. 

Na letošní cyklovýpravu do Seninky se v rámci Projektového týdne přihlásilo 40 sportovců z naší školy. Oporou byli osmáci, nejmladšími účastníky pak třeťáci.

Jízdu v těžkém horském terénu zvládli všichni bez ohledu na počet převodů.

Nová rozhledna na Štvanici, koupání v rybníku Úžas i tradiční výstup na Kraličák. To všechno jsou zážitky, které nám vždy znovu připomene staroměstská máslová trubička.

Projektový týden se nesl ve znamení veder, to pocítil jistě každý žák, který se v tomto týdnu účastnil jakéhokoli projektu.

My jsme si ale ještě „přitopili“. První den jsme totiž navštívili místa, kde bylo ještě o pár stupínků celsia víc. Měli jsme naplánované 3 exkurze po místních závodech, pro něž je typická ruční výroba. První z nich nás zavedla do keramického závodu Kolomazník v Zábřehu, kde se děti seznámily s výrobou keramiky a samy si také vyrobily mističku ve tvaru listu. Ze Zábřehu jsme se potom pomocí našich přibližovadel (koloběžek, bruslí a skateboardů) přesunuli po nové cyklostezce do kovářské dílny v Leštině. Tam nám statní kováři Pavel a Sajmon ukázali, jak se zpracovávají kovy a co vše je potřeba udělat, když chcete ručně zhotovit hřebík. Navíc nás obdarovali před našima očima vykovanou kobrou, kterou si budeme v příštím roce spravedlivě půjčovat mezi 6.B a 6.C J. Poté jsme se zase vrátili do Zábřeha a nakoukli ještě do kamenosochařské dílny Jana Maluchy. Zde si zase děti mohly vyzkoušet vyrýt do kamene pár písmen a zjistily, co vše je potřeba udělat s kamenem, než se z něj stane náhrobek.

Druhý den jsme v Olomouci v Muzeu umění navštívili výstavu významného českého malíře a sochaře, jehož nosným materiálem je sklo, Václava Cíglera. Většina dětí se poprvé v životě potkala s abstraktním uměním, ale díky animačnímu programu, který jim trochu poodhalil tajemství skrytá za tím, co vnímáme jen svým zrakem, to některým z nich nakonec nepřišlo až tak nesmyslné J Navíc si samy mohly vyzkoušet přenést na papír své pocity pomocí abstraktní kresby a nahlédnout do prostor Arcidiecézního muzea, kam nás vzal náš průvodce výstavou pan David Hrbek. I tam totiž výtvarník Cígler umístil svá díla, která jako skleněná zrcadla odrážela věže katedrály sv. Václava a lomené oblouky malého nádvoříčka.

A nakonec zasloužená zmrzlina…

Ve středu jsme se vypravili do Kroměříže. V zámku jsme absolvovali prohlídku reprezentačních sálů, které nás nadchly svým přepychem a krásou. Benátská zrcadla, stolky vykládané drahými kameny, intarzie (kdo si dnes pamatuje, co to je?), lovecké trofeje, vysokánské dveře s klikami nad hlavou a obrazy… A potom ještě Květná zahrada nebo zrcadlové bludiště – co kdo chce. A na závěr klasika: zmrzlinaaaaaaa!

Ve čtvrtek byl naším cílem hrad Helfštýn, ale ještě než jsme k němu došplhali, začali jsme šplhat někde jinde – v lanovém parku mezi stromy v podhradí. Po řádné instruktáži jsme se nejprve opatrně, ale pak s čím dál větší jistotou pohybovali jako opičky v korunách stromů a nejeden a nejedna z nás překonali sami sebe J Poté jsme ještě navštívili hrad, prohlédli si kovové sochy, které tam každoročně přistanou po každoročním setkání uměleckých kovářů Hefaiston, a dali si oběd, za který někteří utratili majlant (pozor, nedávejte si tam nikdo hranolky se sýrem a tatarkou!)

V pátek nás čekala relaxační tečka v podobě koupání a záznamu zážitků u jezírka Hosena u Dubicka. Nic lepšího jsme si v tom vedru nemohli přát – voda byla čistá a osvěžující, prostředí krásné a čisté a naše těla i mysl po tolika zážitcích a dojmech už chtěla jenom odpočívat a vstřebávat. Báječný týden! Díky všem, bude na co vzpomínat!

Naše p. vychovatelky nejsou jen čarodějnice, ale také nadšené sportovkyně!

Ti nejodvážnější z nás se ve středu 12. 6. vydali přes Ráječek na skoro 8km pěší túru. Útočiště nám poskytla zahrada leštinské sokolovny. Protože jsme správní zálesáci, cestou jsme se otužovali v řece Moravě. Ochlazování v tom parnu, které nás provázelo, není nikdy dost, a tak jsme pokračovali zmrzlinou. Otuženi a vyzbrojeni zásobami potravin z místní pekárny, jsme byli plni sil vrhnout se na stavění stanu a založení tábora. To bylo překvapení, když vše už bylo hotovo!! – ještěže máme tak hodné rodiče!!!

            Ušetřenou energii jsme okamžitě vybili při florbalu, fotbalu a jiných lotrovinách. Potom už jsme jen nakrojili špekáčky a hurá k ohni, na němž se významně podílel a vlastní krev u něj prolil i pan ředitel – o to víc nám špekáčky chutnaly.

            Energie bylo stále dost, proto nás p. vychovatelky vytáhly na hřiště, kde jsme měli možnost protáhnout tělo i peněženky. V tomto okamžiku došli baterky úplně všem! :)

Po hygieně jsme zapadli do stanů, jak partyzáni do bunkrů.

Budíček v podobě ptačího zpěvu nás vyhnal ze stanů už v 5:15 hod. Díky pekařskému umění našich vychovatelek jsme si pochutnali na různorodých laskominách. Pak už jen pár her, úklid stanů i tábořiště, vyhodnocení, rozdání svačinek a hurá na další skoro 8km cestu přes Lesnici zpět do školy na oběd.

Bezva výlet, jsme borci, příště zas!!! :)

V týdnu od 3. června se konala indiánská výprava do Kunčic u Starého Města.

Třídy 2.A a  2.B vyrazily na školu v přírodě. Počasí nám přálo, a tak jsme prožili jako správní indiáni pestrý bojový týden, plný napětí, překvapení a odvážných hrdinských činů. Děti si samy vyzkoušely, jak takový indián bojuje za svůj kmen, chrání druhé a pomáhá, a také jak zvládají pohyb a orientaci v terénu. Nechyběla ani noční stezka odvahy, jízda na koni, koupání v bazénu, opékání u táborového ohně, záchrana náčelníka, bojové hry, indiánský pokřik a nakonec i hledání pokladu " LÉHOBÍ  ZONABI ".

Ke spokojenosti přispěla i výborná kuchyně, kdy byl často boj o přídavek.

Domů jsme se vraceli náležitě unaveni ale plni nových zážitků, které by nám školní lavice nemohly dát.

S pozdravem za všechny náčelník Dlouhá ruka.