Den první (úterý 16. 4. 2019)
Je již dobrou tradicí, že s jarními dny vyráží sedmáci na dvoudenní dějepisnou exkurzi. Tentokrát jsme navštívili dvě z nejkrásnějších měst naší vlasti –Kutnou Horu a Prahu. A zde je zápis toho, co jsme zažili…
Naše putování začalo poměrně brzy, neboť ze Zábřehu do Kutné Hory je to notný kus cesty. No světe div se, nikdo nezaspal! Cesta proběhla bez problémů, při přesunu z kutnohorského nádraží do spřátelené ZŠ jsme poprvé prošli kolem památek, s kterými jsme se měli postupně seznamovat. Ve škole jsme uložili bagáž a na terase u chrámu sv. Barbory s výhledem na panorama města slavnostně zahájili program.
Účastníci zájezdu získali krátkou informaci o historii města a hned na terase u jezuitské koleje je čekala první soutěž spojená s barokními sochami. A jen tak mimochodem se naučili číst chronogram… Pak už přišel první vrchol našeho putování, zamířili jsme do Hrádku, kde se nachází expozice Muzea stříbra. Poznali jsme trejv, hornické nářadí i život v hornické osadě, ale jednoznačným vrcholem byla návštěva středověkého dolu. Perkytli přes sebe, blembák na hlavu – a dolů v dol! Fotogalerie dokazuje, že nám to všem náramně slušelo. V podzemí nám všem snad došlo, že havíř to neměl vůbec lehké, a to jsme na tom byli ještě o dost lépe. Ve zbytku dopoledne jsem vás provedl po památkách města a snad vás přesvědčil o kráse města.
Polední rozchod posloužil k zajištění oběda, poté následoval pěší přesun do blízkého Sedlce, kde byla hlavním lákadlem návštěva místní kostnice. Pár informací venku a pak hurá dovnitř. Docela jste zírali, tolik kostí a výtvorů z nich jste asi ještě neviděli. Po prohlídce nás bus dopravil zpět na horní konec města. Zde nás čekala poslední prohlídka - návštěva překrásné katedrály sv. Barbory. Povídal jsem o historii stavby, přidal pár zajímavostí, ale hlavně jsem vám během prohlídky snad ukázal vše úžasné a zajímavé. co z této stavby dělá klenot českého stavitelství.
A co následovalo? Městská hra, za ni vás musím pochválit. Přes hodinu jste opravdu běhali po Hoře a hledali informace, to bylo fajn a hlavně se většině z vás podařilo úkoly vyřešit. Super! Vítězem však mohla být jen jedna skupinka, takže vavříny si odnesli Pavel a Dan. Po vyhlášení výsledků jsme se přesunuli do školy a začali relaxovat unavená těla. Pár nadšenců si ještě prošlo večerní Horou, to mělo taky svoje kouzlo.
Den druhý (středa 17. 4. 2019)
Náš den začal poměrně brzy, neboť vlak z Hory odjížděl už něco po osmé ranní. Cesta proběhla bez problémů, takže po vyndání slámy z bot jsme s klidným srdcem vyrazili z útrob nádraží do ruchu velkoměsta. Hlavní náplní našeho putování měla být Královská cesta, takže první cíl byl jasný – Prašná brána a blízké okolí.
Nechci teď sáhodlouze popisovat všechny památky, které jsme navštívili. Procházeli jsme křivolaké uličky Starého Města, zastavili se v Ungeltu, prozkoumali jsme Staroměstském náměstí a dvakrát sledovali odbíjení orloje. Na další prohlídce Královské cesty jste třeba hledali letopočet na renesanční kašně či se něco dozvěděli o první pražské kavárně, ale většina z vás už myslela na most. Karlův, no jasně. Neměl jsem sílu vás držet dlouho při výkladu, tak jste se rozběhli po mostě a nasávali atmosféru tohoto magického místa. Muzikanti, malíři, krásné panorama Hradčan. Nerudovka nás bleskurychle dovedla k Hradu, ale já vás potrápil a natáhl to až na Nový svět – moje srdcové místo. Dalším z vrcholů dne byla prohlídka areálu Hradu. Začali jsme chrámem sv. Víta, pěknou gotickou kapličku mi tam postavili, že? Poté jsme zamířili do prostor Hradu. Vladislavský sál byl bombastický, ale většina z vás více zkoumala okno, odkud vyletěli 3 pánové při pražské defenestraci. Ještě že jste to taky nezkoušeli, ten nepořádek, který zachránil život jim, tam ve středu nebyl. Na závěr prohlídky nás čekalo kouzelné klepadlo, pamatujete, chlapci?
Na závěr ještě nakouknutí do Zlaté uličky a jejích pitoreskních domečků, pak něco k mučení v Daliborce. Některým už u Vltavy těžkly nohy, takže po krátkém zastavení u moderních bumbrlíčků na Kampě bylo potřeba dát trochu volna na Václaváku se srazem pod „ocasem“. Dali jste to, vláček jsme stihli a před osmou jsme tedy zamávali hlavnímu městu a zahájili přibližování se k Zábřehu.. Před půl desátou jsme přistáli zábřežském nádraží, kde nás čekali naši blízcí a odvezli nás k našim postelím a stolům plných dobrot. A k tomu ještě začínaly velikonoční prázdniny! :-)
Díky za účast a někdy zase…snad
Jaroslav Vít, teď už i kronikář naší akce